Proč chybí empatie k dětem s mentálním handicapem?

Když rodiče dítěte s autismem, Downovým syndromem nebo jiným handicapem jdou na hřiště, často se setkávají s pohledy plnými nejistoty. Lidé nevědí, jak reagovat, a někdy si pro sebe šeptají: „To dítě je rozmazlené.“

Proč to tak je?

• Historie: Ještě před několika desítkami let byly děti s postižením skryté v ústavech. Společnost si na jejich přítomnost ve veřejném prostoru teprve zvyká.
• Neinformovanost: Mnozí nevědí, že křik dítěte může znamenat smyslové přetížení, ne nevychovanost.
• Málo příležitostí k setkávání: Pokud se děti v běžném životě nepotkávají, rozdíly vzbuzují strach.

Závěr: Nízká empatie není o zlé vůli, ale o bariérách v hlavách. Ty se dají bourat – vzděláváním, setkáváním a sdílením příběhů.