Co je v pořádku cítit po úmrtí blízké osoby

Když ztratíme člověka, na kterém nám hluboce záleželo, svět se na chvíli zastaví. Všechno, co dřív dávalo smysl, se může rozpadnout. A v tom chaosu emocí se často objeví i nejistota — je v pořádku, že cítím právě tohle?

Odpověď zní: ano, je.

Smutek má mnoho podob

Smutek není jedna emoce. Je to směs pocitů, které se mohou měnit z minuty na minutu. Můžeš cítit prázdnotu, hluboký žal, vztek, únavu, zmatek, vinu nebo dokonce úlevu. A všechno z toho je naprosto v pořádku. Každý člověk prožívá ztrátu jinak — neexistuje jediný „správný“ způsob, jak truchlit.

Vztek i vina jsou přirozené

Možná se zlobíš na svět, na lékaře, na osud, nebo i na samotného člověka, který odešel. Možná se zlobíš na sebe, že jsi něco neudělal/a jinak. Tyto pocity nejsou špatné ani neuctivé. Jsou součástí procesu, jak si tvoje mysl a srdce hledají cestu skrze bolest.

I radost může přijít — a je to v pořádku

Mnoho lidí se cítí provinile, když se po nějaké době zasmějí nebo prožijí hezký okamžik. Ale smích nebo radost neznamenají, že na svého blízkého zapomínáš. Naopak — znamenají, že se život pomalu znovu otevírá. Že v tobě zůstává místo i pro světlo. Smích je velký uvolňovač napětí, můžeš se začít hystericky smát i plakat, je to vlastně dobré znamení, že tvůj nervový systém pracuje a situaci zpracovává na pozadí.

Neexistuje časový limit

Někdo se cítí „lépe“ po pár měsících, jinému trvá roky, než se bolest zmírní. Truchlení nemá harmonogram. Není nutné se tlačit do „posunu dál“. Cílem není zapomenout, ale naučit se žít s novou realitou. Přizpůsobit život nové situaci a vzít si čas na přijmutí nové reality je v pořádku. Za sebe doporučuji nehledat rychlé náplasti jako třeba nový vztah, alkohol nebo se přetěžovat prací ve snaze bolest neslyšet nebo jí přehlušit. Období truchlení provází velká zranitelnost a někdy i naivita a je škoda si přidělat na další bolest rozhodnutím pod vlivem psychického stresu. Další bolest si teď nezasloužíš, tak pečuj hlavně o sebe a svou rodinu, všechno ostatní počká.

Můžeš být silný a zlomený zároveň

Síla neznamená, že nepláčeš. Někdy je největší síla právě v tom, že si dovolíš cítit — i to, co bolí. Je ale i v pořádku, když ti to nepůjde a budeš se cítit „odpojeně“, ono to přijde později. Možná to přijde i teď, kdy čteš tyto řádky a kvůli tomu jsi teď tady.

Pamatuj:

Všechno, co cítíš, je součástí tvé jedinečné cesty ztrátou. Ať už je to smutek, hněv, prázdnota, vděčnost nebo dokonce klid — všechno má své místo. Nejlepší rada ode mě zní – nepřetěžuj se, je v pořádku být chvíli stočený/á v klubíčku a nechat svět běžet. Být aspoň chvíli v péči někoho dalšího, pokud máš tu možnost, dovol si to. Nemusíš být hrdinou.

Neexistuje špatný způsob, jak truchlit. Existuje jen tvůj způsob.

Co je v pořádku cítit po úmrtí blízké osoby a kdy je čas vyhledat pomoc?

Když zemře někdo, koho jsme milovali, zhroutí se kus našeho světa. Ztráta blízkého člověka není jen o tom, že někdo chybí. Je to i o ztrátě jistot, pocitu domova, směru, sebe sama. A právě proto je důležité připomenout si jedno:

Všechno, co cítíš, je v pořádku.

Pokud však vnímáš, že je čím dál těžší vylézt z postele, jít do práce, mluvit s lidmi, uklidit cokoliv nebo spát, je nejlepší vyhledat odbornou pomoc, ačkoliv třeba doteď nebyla potřeba. Ztráta blízkého člověka je zásah do života, je to rozpad aktuální realitu a všeho, co známe. Je to zátěž nejen pro psychiku, ale i pro nervový systém, který z dlouhodobého pohledu může napáchat velké škody, pokud zůstane poškozený a nebudeš s ním pracovat, dokud příznaky nejsou úplně vážné. Po přechodnou dobu je v pořádku být „na dně“, ale z celého srdce doporučuji se o sebe včas začít starat a nenechat se na tom „dnu“ zahrabat ještě do písku.